Dovolená v Chorvatsku

21.08.2009

Tak jsme se konečně dočkali a vyrazili na místo srazu, kde nás měl vyzvednout autobus. Jako na potvoru bylo celé dopoledne hezky a jen jsme vyrazili, začalo pršet. U autobusu jsme měli být o patnáct minut dříve. Tím spíš jsme znejistili, když autobus ani 5minut před odjezdem nikde nebyl. Nakonec přijel přesně na čas. Vše proběhlo bez problémů, jen řidič se netvářil nadšeně na Airis a Feebee. Dostali jsme zadní pětku pro sebe, ale holky nesměli s přenoskou na sedačky jak bylo původně domluveno, ale musely mít přenosku na zemi. No nic, nechali jsme to tak, aby nebyly zbytečné dohady. Cestou jsme ještě vyzvedávali v několika městech další cestující. Holky byly v naprosté pohodě až jsem se sama divila jak jsou hodní. Za Prahou byla první zastávka a holky se mohly jít protáhnout. I řidiči začali pookřávat a začali se na holky usmívat. Po 20 minutách jsme pokračovali dál směrem na Rakousko. Holkám začalo být vedro v přenosce, protože jim tam pod sedačkami moc neproudil vzduch a ještě se od motoru značně zahřívala podlahu. To se mi přestalo líbit a tak jsem dala na sedačky deky a na ně přenosku, jak jsme byli původně domluvený ať se to řidičům líbí nebo ne. Na holky tak pěkně foukal studený vzduch z větráků a byly v pohodě. Naštěstí ani řidiči neměli problém a tak jsme v naprosté pohodě dorazili až do Chorvatska. Do campu jsme dorazili v 8 hodin ráno.

Zde si nás přebrala delegátka, která nejprve rozdala chatky a pak přišla řada na nás co jsme měli být ubytováni v apartmánech. Měli jsme čekat 15 minut na kolegu co nám zajistí apartmány, ale z 15 min se stala asi hodina. Když konečně dorazil, ukázalo se, že Airis s Feebee jsou strašný problém a tak nám hledali apartmán, kde nebudou vadit psi. Všichni již byli ubytovaní jen my stále čekali. Nakonec i pro nás přijel pan domácí (tak jsme mu říkali) a zde nastal druhý problém. Měli jsme 3 velké kufry a přenosku na psi, což se mu do auta nevešlo najednou a tak se musel stočit dvakrát. Po překonání tohoto problému jsme byli konečně ubytovaní a mohli vyrazit na pláž.  K té nám to trvalo asi 5min, ale na této straně byla skaliska a špatný přístup do moře a tak jsme hledali jinou, aby se Airis s Feebee nebály jít do vody. Takže nakonec jsme našli pláž asi 30 minut od apartmánu kousek od chatek, kde byli ubytovaní ostatní spolucestující. Pláž byla oblázková s pozvolným vstupem do moře, takže se i Feebee proměnila ve vodní kachnu a jakmile viděla moře táhla do vody. Večer jsme si  šli sednout na večeři do restaurace, kam naštěstí psi směli. Během prvního dne jsme zjistili jak se chorvaté strašně bojí psů a jako z nich mají někteří až panickou hrůzu.

Jinak ráno jsme vždy vyrazili na pláž dokud nebylo hrozné vedro a holkám se u vody moc líbilo. Vůbec jim nevadilo, že je voda slaná, ale naštěstí ji nepily. Aportování kostičky z vody byla jejich nejoblíbenější činnost. U vody jsme se vždy střídali u házení a kdo neházel mohl si jít zaplavat do moře. Po poledni jsme se šli schovat do apartmánu, kde jsme si odpočinuli a vyrazili ven až se trochu ochladilo. Což bylo až kolem šesté hodiny večer. To jsme se šli podívat na západ slunce a na večeři. V úterý večer jsme si také domluvili výlet do Velebitu, což je místní NP a také místní hory a výlet se nazýval Velebit foto safari.

26.08. jsme ráno vyrazili do centra kde nás měli vyzvednout v 9:00 s Land Roverem na foto safari. Přijeli přesně na minutu. Holky jsme usadily do prostorného kufru, kde byla i místa na sezení a my jsme seděli za řidičem. Celkem jeli tři Land Rovery. 1 byl obsazený německou rodinou, která měla doma jak jsem se dozvěděla také borderku, která jim pase stádo oveček a holky se jim moc líbily. V dalším  Land Roveru jela skupinka veselých moraváků, díky nimž jsme se opravdu nenudili a s námi jel v autě ještě jejich fotograf, což byl také velice milý člověk díky němuž budeme mít také nějaké společné fotky. Také mi poskytl pár cenných rad o fotografování. Když jsme vyjeli, docela jsem se zděsila, když jsem viděla v jakém stavu je naše auto. Palubní deska skoro žádná. Dveře z jedné strany šly otevírat pouze zevnitř a to, že celou cestu byla na tachometru nula byl již kosmetický detail. Ale mladý řidič byl velice šikovný a se stavem vozidla si hravě poradil. No u nás by asi technickou neprošlo. Nejprve nás vyvezly nad řeku Zrmanja, kde byla natáčena jedna ze scén Vinetua. Pohled do kaňonu řeky byl opravdu nádherný. Zde jsme se také dozvěděli, že jeden z řidičů je sám šéf a majitel několika hotelů a vození rekreantů po foto safari je jeho koníček. Byl to velice sympatický člověk. Odsud se vyrazilo do hor, kde nás čekaly zastávky na focení a také nám šéf vykládal historii k daným místům. Najednou nás v lese vysadili a řekli, že se půjde 3km pěšky a ať si dáváme pozor na zmije a medvědy. To, že se zde nachází zmije růžkatá jsme věděli, ale u medvědů jsme si mysleli, že nás chtějí jen postrašit. A tak jsme se vydali po cestě, kterou nám ukázali. Holky jsem měla raději na postroji, právě kvůli zmijím. Když nás předjeli auty a naše skupina zůstala na cestě sama, tak nějak jsem nechápala proč my jdeme pěšky. S holkama jsme se dostali do čela skupiny, neboť nasadily své dogtrekingové tempo, pak bylo dlouho dlouho nic a pak šli ostatní. Najednou se z lesa začalo ozývat praskání větví a holky se zježili a začali štěkat. Zaslechli jsme funění velké šelmy a já dostala docela strach. Lukáš pak viděl běžet černohnědé zvíře do kopce. On to byl vážně medvěd. Sice jsme ho neviděli zřetelně, ale i tak nám to stačilo. Když jsme dorazili do tábora, kde bylo zatím připravené posezení a jídlo. Ptali jsme se šéfa jestli jsou tu opravdu medvědi. Potvrdil, že ano a když jsme mu popsali co jsme slyšeli a viděli, souhlasil, že to mohl být medvěd. Byl to zvláštní pocit. Po objedě jsme vyrazili dál. To po jaké cestě jsme jeli se nedá ani popsat. Holky v kufru lítali ze strany na stranu, nahoru a dolů a my jsme na tom byli stejně. Byla to opravdu divoká jízda a bylo veselo. Po cestě jsme nafotili spousty krásných fotek. Jen nás mrzelo, že tyto krásné hory jsou ve značné míře zaminované kvůli válce, která zde proběhla. Na mini také upozorňovala velká spousta značek. Celý výlet byl zakončen osvěžující koupelí v řece Zrmanja.

Další výlet jsme si zamluvili na Plitvická jezera. Opět byl, ale problém, aby nám vzali holky do autobusu. Díky naší delegátce se to ale nakonec povedlo a tak 3.08. vyrážíme se podívat na další krásu Chorvatska. Pak jsme si šli nechat namalovat společný portrét jako památku na Chorvatsko. Obrázek je moc hezký jen tam vypadáme jak 9-letý, pani je asi už moc zvyklá kreslit pouze děti. No aspoň budem věčně mladí.

V noci z 29.08. na 30.08. se přihnal vítr Bora a také bouřka s průtrží, která trvala asi tak 3 hodiny. Ráno, když jsme se probudili, bylo pěkně zataženo a docela chladno. Tak jsme toho využili a vydali se na výlet do NP Paklenica, který je asi 3km od našeho apartmánu. Po cestě začalo mírně poprchávat,ale i tak jsme pokračovali. NP začíná v kaňonu Velká Paklenica a scenérie skal jsou zde opravdu úžasné. Po celou dobu vede podél cesty potok s různými vodopády a velkými balvany. Bohužel v tuto dobu je koryto vyschlé, protože celý potok  je závislý na dešťových srážkách a tak voda tudy protéká maximálně do května. Škoda musí to být opravdu úžasný pohled. Ze začátku byla cesta vedena do mírného kopečka po asfaltové silnici a po tak 2km se změnila v kamenitou stezku, kudy se dalo projít pouze po svých a nebo s oslíky, které využívali horolezci pro nošení své výbavy. To se moc líbilo Feebee, neboť jejich koblížky lemovali skoro celou cestu a takové pochoutce se opravdu těžko odolává. Holky musely být po celou cestu na postroji. Kopec se pomalu zostřoval až z něj byl pěkný krpál, takže z nás pěkně lilo i když bylo pod mrakem a holky se táhly do kopce jak smrad místo aby zabraly a pomohly paničce. To ne to tahání si nechaly na cestu pět. Naším cílem se stala zdejší nejkrásnější jeskyně Manita Peć. Cesta k ní stoupala do výšky 570m.n.m, ale vyplatilo se to. Bohužel do jeskyně nesměly holk a tak jme se s Lukášem museli prostřídat u hlídání holek a jít každý zvlášť ve 2 skupinách. Jeskyně byla opravdu nádherná a obrovská. Bohužel se v jeskyni nesmělo fotit s bleskem a tak se moc fotek nepovedlo. Kdy jsme ukončili prohlídku, venku se už udělalo hezky a začalo pěkně pražit sluníčko. Naštěstí nás čekal už pouze sestup zpět, ale ten byl kvůli holkám pomalu horší jak výstup. Ty potvory se rozhodly, že pěkně potáhnou dolů a já měla co dělat abych to ubrzdila. Nohy mě boleli ještě dva dny z toho úporného brždění. Po cestě zpět jsme nafotili postu krásných fotek. Na apartmán jsme dorazili značně unavený.

19.09.2009 18:21:27
dveborderky
Feebee domovská CHS
Stránka chovatelské stanice otce Feebee
Stránky Andreji Soldánové a brášky Feebee, Flíčka
Tak to jsou stránky také sestry Feebee
Stránky sestry Feebee
Stránky brášky Feebee
Stránky skorobrášky Feebee a jeho paničky Andreji
Naše kamarádka Dana s Megie
Stránky borderáka Sida a paničky Zuzky
Naše nová psí škola
Stránky Renči a Dymči
Terka a její psí smečka nejen borderek
Soukromý výrobce překážek na agility
Klub Agility
CHS border collií v Teplicích
Border collie club České republiky
Agility klub Děčín
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2347 | 34%)
Ne (2327 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one