18-21.06.2009 Mini dovolená na Šumavě

18.06.2009

Je poledne a my konečně můžeme vyrazit na naši kratší dovolenou na Šumavu. Celý den svítilo sluníčko a bylo vedro. Naložili jsme kola a věci a hurá vyjeli jsme. Holky jelikož se nevešly do kufru, jely vepředu pod přítelovo nohama. Airis sice chvíli protestovala, že to je její místo a že Feebee ať si jde jinam, ale nakonec se tam holky hezky srovnaly. Cesta ubíhala rychle dokud jsme nedorazili do Prahy. Koho by to překvapilo, ale zrovna kudy jsme jeli, bylo vše rozkopané a tak jsme zde strávili asi třičtvrtě hodiny, než jsme se vymotali na plzeňskou dálnici. Dál pokračovala cesta v poklidu až těsně před Klatovy se udělalo Feebee špatně a tak chudáka páníčka celýho poblinkala neboť se těsně před tím zvládla vyškrábat na jeho klín. To se páníčkovi nelíbilo a tak nám všem vynadal a muselo se zastavit, aby se mohl převléknout. Cestou jsme se ještě stavili ve Vetamixu, jelikož je Feebee strašně vybíravá a žádné granulky jí nechutnají a jediné co si oblíbila je masový salám Mlsík právě od Vetamixu. Stihli jsme tam dorazit asi půl hodiny před zavíračkou, takže Feebee měla štěstí. Dále cesta pokračovala celkem v poklidu a i páníčka přešlo naštvání, že byl poblinkán a tak už jsme se blížily k cíli a po malém zabloudění jsme se dostali do Nového dvora do penzionu Paulík, kde jsme byli ubytováni a kde jsme čekali na ostatní než se vrátí z celodenního cyklistického výletu. Tento den jsme si stihli už jen vybalit a pokecat s ostatníma a pak se šlo spát.

19.06.2009

Druhý den ráno nás bohužel sklamalo počasí, jelikož hned od rána pršelo. Po snídani se rozhodlo jestli se na kola pojede nebo ne. Parta číslo jedna (to jsou nadšenci, kteří vyráží téměř za každého počasí) vyrazili na svůji další cyklotrasu a my ostatní jsme čekali jestli se přeci jen počasí trochu neumoudří. Když se zdálo, že déšť ustává nandaly se kola do aut a vyrazilo se na Kvildu do skvělé pekárny, kde jsme si dali ještě něco dobrého na posilnění. Jen jsme,ale vlezli do aut a vyjeli, spustil se opět neuvěřitelný lijavec a tak jsme se v pekárně domluvili, že se pojede na Modravu na exkurzi do dřevařského závody, kde vyrábí i krásné dřevěné hračky a pak, kdyby přestalo pršet, že si uděláme aspoň 15km výlet na Březník (15km tam i zpět k autu). V dřevařzkém závodu jsme se opravdu pobavili, protože tam byla spousta hlavolamů co se dřeva týče. Také zde byla poznávačka dřeva podle špalíků a zde jsme zjistily, že jsme už bohužel moc dlouho ze školy venku a naše znalosti začínají opravdu silně pokulhávat. Počasí se trošku umodřilo a tak jsme vyrazili na Březník. Cestou nás bohužel provázelo mrholení a občasný deštík, ale i tak jsme si to užili. Holky běhaly o sto šest a Feebee pokaždé když jsem jí dala odpočinout do vozíku spustila takový ječák, že chce ještě běhat. Na Březníku jsme se šli všichni zahřát do chaty s občerstvením. Jen co jsme se zahřáli vyrazili jsme na zpáteční cestu. Po cestě jsme nafotili pár fotek. K autu to bylo asi 7,5km a po celou dobu opět mrholilo. Na penzion jsme dorazili asi hodinku před večeří celý zmrzlí a tak horká sprcha to jistila a po večeři jsme hráli s ostatními hru, kde se prověřovali znalosti z všeho možného a užili si spoustu legrace.

  2O.06.2009

Ráno kupodivu svítilo sluníčko a tak se všichni radovali, že si užijeme krásný den. Opět naše parta vyjela na Kvildu se nejprve posilnit do pekárny a pak se auty popojelo opět na Modravu dkud jsme měli naplánovaný výlet na tříjezerní slať, Srní a zpět na Modravu. Bohužel nám ale počasí ukázalo jak rychle se umí v horách měnit a opět začalo pršet a dokonce padali i menší kroupy. Bohužel si většina vzala tříčtvrteční kalhoty a tak jim byla zima a rozhodli se, že se vrátí domu, ještě před prvním cílem. My s Lukášem jsme jako jediný pokračovali dál a počasí se nám za to odměnilo a nakonec se udělalo celkem hezky. Sjeli jsme po hřebeni hor a vydali se podél plavebního kanálu přes Antýgl zpět na Modravu. Holky opět hodně běhali a Feebee si dávala nucené přestávky ve vozíku a její nelibost nám dávala opravdu hlasitě najevo. Airis celou cestu běžela jak o závod. Pořád nás předbíhala a vracela se, jako kdyby chtěla říct kde se flákáme a když byla v zápřahu, že mi pomáhala tahnout kolo byla v sedmém neby a její nadšený výraz bych vám přála vidět. Očička se jí rozzářila a než jsem stihla říct jedem, vyrazila jako střela. Byla opravdu moc šikovná. Celá cesta byla dlouhá asi 35-40km. Opravdu jsme byli rádi, když jsme byli zpět na Modravě u auta. Byla jsem ráda a myslela jsem, že i Airis bude unavená a že bude hezky spinkat. Ale to jsem se spletla. Jen jsem otevřela kufr od auta ta černobílá potvora vytáhla Freesbee a položila ho přede mě s pohledem „pojď si ještě hrát“. To mě odrovnalo. Musím se přiznat, že já jsem byla celkem dost utahaná. Po večeři jsme měli ještě posezení u ohně a pak se šlo spát.

21.06.2009

Náš poslední den naší dovolené. Rozhodli jsme se, že na kola již nepůjdeme, abychom nebyli na cestu moc unavení a stejně by to byla jen kratší projížďka, neboť po obědě se vyráželo domů. Takže jsme se rozloučili se všemi již po snídani a dohodli se, že si v klidu uděláme krátký výlet na obří hrad, který měl být pouze 7km vzdálený od Churáňova, kde jsme nechávali auto. Vyrazili jsme na cestu a netušili jsme v jaké dobrodružství se náš krátký výlet vyklube. Jelikož jsme neměli jít nikam daleko, neměli jsme sebou ani žádnou výbavu. Vydali jsme se směrem na zlatou studnu a odsud směrem na Popelnou. Cesta ubíhala hezky jen dosti přírodním terénem, takže jsem si po cestě málem dvakrát vyvrkla kotník (jelikož jsem měla pouze trekové boty a ne pohory) a asi pětkrát jsem se málem přerazila o kořeny jelikož holky byly na doktrekingovém postroji a Airis táhla jako zběsilá. Když jsme dorazili k rozcestníku Nový most, který vedl přes řeku Losenici, pravá divočina nás teprve čekala. Zbytek cesty až do popelné vedl právě podél této říčky opravdu divokým terénem. Musela jsem i holky odepnout z postroje, protože jinak bych se po té cestě zabyla. DSrali jsme se přes kameny, bahno, kořeny a přes spadlé stromy. Říčka se valila přes kameny a tvořila krásné peřeje a menší vodopády, všude kolem nás byla spousta bažinek a popadaných stromů a také krásná skaliska. Holky si připadali jak v Jiříkově vidění a Airis si vyzkoušela přírodní agility dráhu J. Samozřejmě, že se pohybovali pouze po cestách. Když jsme dorazili do Popelné zjistili jsme, že místo 7 plánovaných kilometrů se vyklubalo kilometrů 11. V popelný jsme se rozhodli se posilnit na další cestu a tak jsme se najedli v horském hotelu a vyrazili jsme dál směrem na Obří hrad (což je nejvýše položené keltské hradiště). Jenže poslední kilometr byl do neuvěřitelného krpálu přes kameny a kořeny stromů. Byli jsme rádi, když jsme se dostali nahoru, kde na nás čekalo keltské hradiště (no spíše hromada kamenů nasypaná na hromadu, ale i tak to tam bylo moc pěkné). Na konci hradiště se nám otevřel pohled na Šumavské hory. Po prohlídnutí jsme se vydali na zpáteční cestu na já začínala mít obavy jestli to Feebee ujde. Zatím byla statečná a žádnou únavu na sobě nedala znát, jenže to jsem ještě nevěděla, že se nám podaří zabloudit. Vraceli jsme se zpět a podařilo se nám hned na kopci sejít ze značené cesty na širokou cestu, která značená nebyla. No co vydali jsme se směrem na churáňov a taková cesta se přece nemůže stratit. Na pasece, kudy cesta procházela jsme potkali dva turisty, kteří nás ujistili, že jdeme správně a že tato cesta vede opravdu na Churáňov a tak jsme pokračovali. Opravdu nechápu jak jsme se mohli stočit na druhou stranu a jít úplně opačným směrem. Asi po deseti km jsme se začali obávat toho nejhoršího a to že jsme zabloudili. Cesta začala klesat a změnila se v asfaltku což nás mírně uklidnilo, že by už by nemusela být daleko civilizace. Na Feebee se již začínali projevovat známky únavy a tak už jsme jí začali poponášet, jen Airis byla v naprosté pohodě a my usoudili, že už nemůže být ani na duraselky nýbrž na nějaký jaderný pohon. Po nbějaké době jsme potkali člověka, od kterého jsme očekávali, že nám zdělí, že již nejsme daleko od Churáňova, ale pán se na nás podíval a zdělil, že sice neví kde je Churáňov, ale že za to ví, že jsme asi čtyři kilometry od Kašperských hor. V tu chvíli jsme se začali smát a říkali si, že to není možný, protože Kašperské hory jsou úplně na opačnou stranu. Bylo před námi rozhodnutí zda se těch 10km vrátit neznámou cestu zpět a nebo pokračovat dále i kdyby to mělo být do těch Kašperek. Jelikož už bylo asi pět hodin odpoledne a představa, že by jsme uvízli někde ve tmě v parku nás nelákala, pokračovali jsme dále a doufali, že se pán spletl. Bohužel nespletl. Když jsme dorazili na silnici tak asi po kilometru jsme narazili na ukazatel na obec Červená a světe div se, tato obec se opravdu nenalézá u Churáňova, nýbrž 5km od městečka Kašperské hory. Padali na nás mrákoty  a přemýšlí jsme co budeme dělat, protože z Kašperských hor na Churáňov je to zhruba 35km. Šli jsme tedy směrem do obce Červená, kde jsme naivně doufali, že by mohl jet nějaký cyklobus nebo něco takového. Bohužel nám bylo zdělěno, že zde autobusy na Churáňov nejezdí a že musíme až do Kašperských hor. Představa dalších pěti kilometrů byla hrozná. Feebee už se také moc nechtělo, ale nic jiného nám nezbývalo a Fee byla moc statečná. Každý krok jsme počítali a hlavně cítili. Ale nakonec jsme se do Kašperku dobelhali. Zde nám bylo zděleno, že autobusy jezdí jen na Zadov, což není už tak daleko od Churáňova, ale že jezdí jen dvakrát deně a v půl sedmé večer už určitě nic nepojede. Nakonec jsme naštěstí sehnali taxíka, který nás odvezl na Churáňov. Feebee po cestě usnula a Airis byla uražená, že už to bylo jako vše. U auta dostali zaslouženou večeři a my byli rádi, že to tak dopadlo a že můžeme vyrazit na cestu domů. Na tento výlet rozhodně jen tak nezapomenu, kdy se z plánované 14km vycázky stal pomalu 40km doktreking. Jinak Feebee i přez mé obavy je v naprosté pohodě a hned co jsme dorazili domů začala řádit s Airis jako by se nic nedělo. Takovou výdrž a energii jakou mají borderky bych také chtěla mít, nýbrž já po tomto výletě sotva chodím a bolí mě absolutně celé tělo J.

22.06.2009 11:49:33
dveborderky
Feebee domovská CHS
Stránka chovatelské stanice otce Feebee
Stránky Andreji Soldánové a brášky Feebee, Flíčka
Tak to jsou stránky také sestry Feebee
Stránky sestry Feebee
Stránky brášky Feebee
Stránky skorobrášky Feebee a jeho paničky Andreji
Naše kamarádka Dana s Megie
Stránky borderáka Sida a paničky Zuzky
Naše nová psí škola
Stránky Renči a Dymči
Terka a její psí smečka nejen borderek
Soukromý výrobce překážek na agility
Klub Agility
CHS border collií v Teplicích
Border collie club České republiky
Agility klub Děčín
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2347 | 34%)
Ne (2327 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one