Jak to vypadalo na závodě v Hradci Králové

18.05.2008

Brzy ráno mé paničce zazvonil budík a my museli vstávat. Ze začátku jsem nechápala co se děje a musím přiznat, že se mi také ještě chtělo spát. No nic vypravili jsme se na cestu. Obloha byla zatažená a nevěstila nic dobrého. Došli jsme na parkoviště, kde jsme měli sraz s naší kamarádkou Hankou a jejími borderkami. Nasedli jsme do auta a vydali se na cestu. Ta byla celkem v pohodě, ale počasí nám přestalo přát. Už Praze začalo poprchávat a čím víc jsme se blížili k Hradci tím více pršelo. Když jsme přijeli do Hradce museli jsme přebrodit rozblácené pole, protože autem by jsme tam akorát zapadli. Déšť stále nepřestával a tak jsme si mysleli, že to spousta závodějících vzdá a že účast nebude zrovna největší. Ale spletli jsme se. Když jsme dorazili na cvičák viděli jsme spostu lidí a hlavně dobrou náladu organizátorů. Zaregistrovali jsme se a čekali jsme až závody začnou a my přijdeme na řadu. Závodilo se od závodníků po juniory, takže jsme měli spoustu času si odpočinout a podívat se jak závodí již ti zkušenější. Dráhy se pro jednotlivé skupiny moc nelišily a nepatřily zrovna k těm nejjednodušším, ale byly zajímavé a my jsme se s paničkou na nich mohli naučit zase něco nového. Konečně přišla řada na nás. Běželi jsme druhý. No to si dovolili moc. Já, že mám čekat na nějakého pejska, který běží předemnou? No to se ještě uvidí. Tak jsem mu aspoň pořádně vynadala, ještě štěstí, že panička nerozuměla co jsem mu řekla. Už jsme se dočkali a mohli jsme startovat. Byla jsem strašně netrpělivá a panička mě asi dvakrát vrátila na start. Ach jo to je otrava, proč mě nenechá běžet. Rukou mi ukazuje, že mám zůstat. Najednou dává povel vřed a rukou ukazuje kam mám běžet. Tak jo už běžím. Překonávám jednu překážku za druhou a musím se pochválit, ani jednu skočku jsem neshodila, ale tři chyby jsem udělala. Ta rozhodčí vážně nedokáže pochopit, že mě nějaké zóny na kladině a áčku vážně nezajímají. Já už jsem přece velká holka a umím skákat, tak proč mám slejzat celou překážku jako mimino? Vždyť takhle je to rychlejší. A hele, nová překážka. Vypadá to jako zeď. Panička dává povel "vřed hop" jako kdybych ji měla přeskočit. No tak já to zkusím. Jé, ono se to má vážně přeskočit. Tak pokračujem začíná mě to čím dál tím víc bavit. Hop, hop, hop a jsme v cíli. Panička má velkou radost myslím, že jsme tuto dráhu zaběhli zatím ze všech nejlépe. Hurá, odměna. panička vytahuje míček z kapsy a hází. Tak přeci se jen bude ještě běhat. Pak jsme se šli všichni projít. Ale to je otrava. Šla s námi i Hanka s Aiwou a Tinou. Aiwa mi pořád kradla balonek a s Tinou jsme si moc do oka nepadli, ale nakonec jsme se docela zkamarádili a ani jsme se nepoprali. Tiny panička nakonec také vyndala balonek a tak jsme si zaběhali. Jen co jsme se vrátili z procházky, už se přestavoval parkur na jumping. Hurááááá bude ještě jeden běh. Tak jsme si obhlídli překážky. To bude brnkačka. Jen skočky a dva tunely. To zvládnem. Podívala jsem se na paničku, ale v jejím oblyčeji takové jistota vidět nebyla. No nic to zvládnem pomyslela jsem si a podívala se na paničku. 

Opět jsem se ocitla na startu. Panička si šla stoupnout za překážku a dala povel v "před hop". První překážka překonána a co bude dál? Tunel? Ano panička říká tunel, tak honem do něho a ještě jeden. To je paráda. To se mi líbí. Ale kde je panička? Ohlídnu se a vidím jak běží ze všech sil podél tunelu a něco volá. Zase vřed  hop? No tak jo. Přede mnou jsou po levé i pravé straně skočky. Tak když vpřed hop tak si vybereme tu v pravo. V tom panička křičí neee!!! Zpět. Tak se zastavím a mezitím panička už doběhla a ukazuje na tu druhou skočku. No tak jo no. Přeskakuji tady tu v levo a pak tu v pravo a hurá zase do tunelu. Proběhnu jeden a když jsem běžela tam tak jsem probíhala i ten druhý tak paničce pomůžu a proběhnu ho. A jeje. Panička na mě křičí nee!! Zpět. Ale pozdě to už jsem zaslechla, když jsem byla na druhé straně tunelu. Povel ke mě? No tak jo. Šup skrz tunel, to je vám taková legrace? Vyběhnu tedy z tunelu a panička ukazuje na skočku. Ale no tak paničko, ten tunel je lepší. Víš co já ho zkusím proběhnout ještě jednou ano? Snažím se naběhnout ještě jednou, ale panička křičí "opovaž se, ke mně." No tak jo když chceš skočku tak skočku no. Hop, hop, hop a jsme zase v cíli. Pak jsem pochopila, že s těmi tunely jsem udělala chybu, ale jinak to byl hezký běh. Po celou dobu vytrvale pršelo a při vyhlášení také.

Po vyhlášení jsme se odebrali všichni zpět k autu a vydali se na cestu domu. Doma jsme si udělali ještě krátkou procházku a šli si odpočinout. No bylo to krásné i když celou dobu pršelo.

11.03.2009 10:32:26
dveborderky
Feebee domovská CHS
Stránka chovatelské stanice otce Feebee
Stránky Andreji Soldánové a brášky Feebee, Flíčka
Tak to jsou stránky také sestry Feebee
Stránky sestry Feebee
Stránky brášky Feebee
Stránky skorobrášky Feebee a jeho paničky Andreji
Naše kamarádka Dana s Megie
Stránky borderáka Sida a paničky Zuzky
Naše nová psí škola
Stránky Renči a Dymči
Terka a její psí smečka nejen borderek
Soukromý výrobce překážek na agility
Klub Agility
CHS border collií v Teplicích
Border collie club České republiky
Agility klub Děčín
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2347 | 34%)
Ne (2327 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one